DanKruml.cz
Knihkupcova grafománie II
knihkupcův eshop
Toplist
Stahuju gaťata daleko před brodem, ale přesto musím na téma Babiškasy přemýšlet už teď
Rád bych přemýšlel o nějakých věcech milých či vznosných, ale ne, v poslední době dost přemýšlím o těch registračních pokladnách. Pravda, proč stahovat gaťata, když brod je daleko a při pověstné (ne)schopnosti našeho milého státu uvést do chodu cokoliv aspoň trochu sofistikovaného, může být ještě dál, než myslíme. Ale co naplat, jako knihkupec s obchodem kamenným i eshopem, které navíc každý fungují na jiném pokladním a fakturačním systému, o tom problému přemýšlím kdykoliv, když se někde vyjeví nějaký střípek na téma, jak by to asi zhruba mělo být.
Co je zatím známo: plány jsou takové, že by tato věc měla být nasazena v relativně docela rychlém čase. Pokud by opravdu mělo jít o rok 2016, a je jedno, jestli v lednu či červnu, tak čas na to, aby byly dva různé systémy naprogramovány, nějak otestovány, vyladěny, chyby vychytány, je opravdu šibeniční. U pokladního systému kamenného obchodu by snad neměl být problém tak velký, jeho dodavatel zatím tvrdí, že by to měl zvládnout. I proto, že jde o systém, který je nasazen v desítkách provozoven, tedy všelijaké programování se snad nějak zaplatí. Ovšem jak bychom stihli přizpůsobit situaci náš eshop, který si vyvíjíme sami pro sebe a sami si tedy musíme vše zaplatit, to tedy nevím. Ono je vůbec paradoxní, že, jak zatím odvozuji z těch střípků informací, že tahle věc má platit i pro platby, které neprobíhají v hotovosti – veškeré platby eshopu probíhají bezhotovostně, ať už převodem na účet, kartou či dobírkami, které převádějí dopravci na náš účet. Proč mají být vůbec takto evidovány platby, které jsou vpodstatě nepokrátitelné a navěky v bance evidované? Navíc tyto příjmy se automaticky exportují přímo do účetnictví. V tomto případě by opravdu nešlo o nějaké kosmetické změny celého systému eshopu, ale jeho zásadní překopání. Opravdu se toho děsím… Přemýšlím o tom, že pokud by se tahle věc nestihla či nebyla zas až tak jednoduchá, tak bych musel tyto platby „prohnat“ přes pokladní systém obchodu, ale v tom případě by asi všechna ta letitá práce s vyladěním importu faktur do účetnictví přišla vniveč, nejenom, že by přibyla zbytečná práce se zadáváním plateb do jiného systému, ale asi by nebylo možno exportovat platby do účetnictví, protože kdyby ano, tak by se vlastně stejné platby objevily v účetnictví dvakrát.
Takové ty obvyklé obavy všech, kterých by se to mělo týkat, tedy dostupnost/funkčnost internetového připojení či rychlost odezvy ze serverů ministerstva financí, postup při stornování plateb, nebo vůbec celý ten pocit „sprostého podezřelého“, který musí být imrvére na drátku, snad ani nekomentovat.
Vlastně mě nejvíc štve, že už teď, místo toho, abych přemýšlel o věcech milých a vznosných, jsem nucen přemýšlet o tomto. A že ti lidé, kteří to chtějí zavádět, o tom snad ani nepřemýšlí. Že nepřemýšlí o tom, že touhle věcí už rok předem otravují můj den, který by mohl být příjemný, a namísto toho je plný obav.
A vůbec: co je miliarda, deset miliard, třeba i klidně sto miliard ve státní kase oproti stovkám tisíc lidem, kterých se má tenhle nápad týkat, jejich pohodě, klidu, milým a vznosným myšlenkám? Že to vůbec někoho napadá, že je někdo takový asociál bez špetky empatie, kterému jsou ty miliardy (navíc velmi virtuální) milejší než všichni ti lidé, kteří někteří už teď a další v těch následujících měsících budou muset řešit opravdu velký problém.
Pokud pominu vůbec ten základní fakt, že tímto opatřením se vytvářejí dvě kategorie lidí, jedni, co jsou pod stálým dohledem – živnostníci a podnikatelé, a druzí, kterých se to netýká (ti ostatní), pokud pominu i pocit sprostého podezřelého, pokud pominu celou tu filozofii registračních pokladen, tedy nedůvěru, závist, v případě odborářských vůdců a socialistů snad i škodolibost, pokud pominu vytváření nerovnosti (pro velké firmy, supermarkety a koncerny ty náklady se zavedením systému budou v porovnáním s jejich tržbami marginální, zato pro malé živnostníky, zvláště ty starší, kteří si s technikou třeba nerozumí, budou náklady značné, možná i likvidační), i tak zbývají obavy z té plánované rychlosti zavedení. Zatím si opravdu nedovedu moc představit, že by se za pár měsíců podařilo upravit všechny ty tisíce různých pokladních a fakturačních systémů, které živnostníci používají.
Jak to zatím vidím, tak pakliže to opravdu bude tak, jak je plánováno, tak se může stát, že budu mít na pultě dvě pokladny. Nejdřív „proženu“ obchod pokladním systémem, na který jsme zvyklí, a pak někde vedle naťukám platbu do státní pokladny, a pak poběžím za zákazníkem s druhou účtenkou, se slovy „ještě papírek z Babiškasy, vašnosto“. A můžu snad jenom doufat, že to nebude zakázáno…
Dejá vu U Učíků
Zatoužil jsem zase po tom, psát si blogísek. Aspoň takovej malej krátkej blogíseček. Naťukal jsem to do mobilu včera v hospě:
Nejaky deja-vu. Na samotare v hospe jsem si vzpomnel, jak jsem pred lety v podobnych situacich, tedy lehce az stredne pripity, v oblaku koure ze startovacek, psal ten svuj malomestskej blog a myslel jsem si, ze je to vysoka literatura, ale spis to byla, jak me v komentari pod nejakym z tech clanku upozornil Honza Juptner, psychoterapie. Tedy malomestska psychoterapie pro dnesni den:
Seznam.cz zavedl pro uzivatele jeho e-mailu slozku Hromadna posta, kam se presunuji komercni maily. Jak jsem zjistil ze sveho uctu na Seznamu, tak to funguje docela spolehlive. Takze to, jak jsem se v patek patlal s tim hrooozne vtipnym newsletterem pro knihkupec.com, byla vlastne marna prace, protoze obchodni vysledek rovnal se nule. Takze jsem dneska s tvurcem toho eshopu, Foxem, resil, co s tim, on si mysli, ze kdyz budeme ty e-maily zakaznikum lepe personifikovat, tak algoritmus Seznamu oblafneme, ja si to nemyslim. Cilize snad posledni kanal, kterym lze nekomu neco prodat zadarmo, bez placeni za prokliky, pada, vzhledem k tomu, ze asi tak 80% zakazniku ma ucet na Seznamu.
Takze se asi na ty vtipny newslettery vykaslu a dobiju dalsi litr na Skliku.
O vikendu jsem se nebyl schopen, i pres velmi solidni pocasi, vyjma nakupu v Kaufu, vykyblovat z garsonky. Nevim proc, sam pro sebe si to zduvodnuju tak, ze bylo potreba vyprat a garsonku vysmycit, ale, proc jsem, u vsech vsudy, krome deseti minut smyceni a peti minut vlozeni/vyndani pradla z pracky, zbylych ctyricet sedm hodin a ctyricet pet minut z vikendu proflakal pred bednou a v posteli, nevim. Mozna nejaka jarni deprese. Takze proto vlastne ta psychoterapie. Na depresi pomaha. Ex post. Jo, jasne. Hodku jsem probloumal v tom Kaufu, takze to neni zas tak hrozny.
Dneska jsem se celej den cejtil mizerne. Z toho dvoudenniho valeni jsem byl vic rozlamanej, nez kdybych aspon hodku z toho vikendu stravil lamanim kamene v dole. Rekl jsem si, ze by bylo treba aspon hodku chodit po meste, abych se obcerstvil. Jak jsem si rekl, tak jsem udelal. Zazitky z te hodinove chuze: sel jsem okolo uz asi tri roky nedostavenejch panelaku na Liscaku a vzpomnel jsem si, ze kdyz jsem byval zastupitelem mesta, tak se prijalo jakesi pravidlo, pod dojmem toho, ze x let hyzdil mesto nedostavenej hotel Kapital (nyni Gendorf), ze paklize se nekomu proda nejakej mestskej pozemek ku vystavbe, tak ma stavebnik stavbu do roka a do dne dokoncit, jinak pokuta. Plati to pro domkare v Nerudovce, platilo to pro Lidl (byt v tomto pripade byla nakonec pokuta odpustena), ale zrejme to neplati pro ty panelaky firmy Interma, pac kdyby to platilo, tak za tech x let, co tam ty nedostavene panelaky stoji, by ta firma musela zaplatit na pokutach majland, kterej tedy v rozpoctu mesta nejak nevidno. V rozpoctu mesta nevidno ani skoro osm litru, ktere jsme do lonska platili za tri cedule pred obchodem. Pac se zmenila pravidla. Nyni je legalni jen jedna cedule, na coz nas mesto doporucenym dopisem upozornilo. A ze prej je treba tu ceduli nejak extra schvalit. Tak jsme se na mesto dostavili, jakoze co teda s tim. Tak prej nam tu jednu ceduli snad povoli. Problem je ale, ze je vyssi nez metr. Tak jsme ji zatim, nez bude milostive schvalena ci neschvalena, schovali.
A zatim na hlavni ulici: asi tak dvacet ceduli vyssich nez metr jakoby se nechumelilo. Tak jsem si rikal: dostali ti majitele tech ceduli taky dopis a serou ne nej, anebo ho nedostali a mesto sere na ty ostatni cedule?
Stale na hlavni ulici: Byvala restaurace Druzba a dalsich nekolik obchodnich prostor prazdnych. Nejsou najemci. Mozna jen pronajimetele nezaznamenali, ze kram na hlavni ulici uz neni takove terno jako drive a stale pozaduji najem jako za starych casu. Doporucil bych jim ubrat z naroku, pac pote, co vejdou v platnost registracni pokladny, tak uz vubec nepronajmou sve kucy za ty prachy, na ktere byli zvykli v tech starych casech.
Vyslapnul jsem si k mestskymu parku a pak i na druhej kopec u hrbitova. Astma asi docasne ustoupilo, pac jsem se ani moc nezadejchal. Jupi. Chodil jsem okolo Partyzana, ale nejak se mi tam nechtelo, takze jsem nakonec skoncil U Uciku. Dve pivka, moralka narusena, zakoupeny startovacky, a ja v oblaku dymu, jak za starejch casu. Nostalgie po dobe, kdy jsem psal ten malomestskej blog. Astma opet na scene. Jupi, aspon nejake jistoty na tom svete existujou.
Pri tech mejch prochazkach me obvykle napada to same. Tatik mi jednou v hospode, kdyz jsem si stezoval na ten muj mizernej zivot, rekl: „Smir se se svou letorou.“ Byla to pro me zasadni slova. Od te doby se smiruju s tim, ze jsem nedutklivej samotar, posera, lenoch, kterej potrebuje nejakej impuls, aby z te sve ulity aspon na moment vylezl, smiruju se s tim, ze vlastne nemam zadne touhy a ze vlastne chci jenom tak prezivat a nihilovat. Obcas mam nejakej vyron, ze bych to takhle vlastne nechtel, kterej je ovsem vzapeti umrtven zjistenim, ze to takhle vlastne chci. Vyrony jsou stale mene caste. To se mi nelibi. Asi budu muset zase nekdy zajit s tatikem na pivo, aby mi rekl: „Bojuj se svou letorou.“
Jen nevim, zda bych se s timto tatikovym vyrokem zase ztotoznil. Ztotozneni se s tim jeho letitym vyrokem je totiz tak pohodlne…
Tolik tedy dnesni psychoterapie.