DanKruml.cz

Knihkupcova grafománie II

Uklízečka, která našla na záchodě poklad

Původně jsem myslel, že ze situace, kdy jsem ztratil v baru Zakopaný pes papírek s příběhy z kavárny, nic nevykřešu. Ale vykřesal jsem.

Noční bar Zakopaný pes. Pět ráno. Někde venku už svítá a začínají zpívat ptáci, tam, v podzemí, už dodunělo disko, chlast byl proměněn ve čtyři náhodné sexy, dvě partnerské hádky, pár rozflákaných ksichtů, sto kocovin a v neposlední řadě i v plnou kasu.

„Taky v pochcaný a poblitý hajzly,“ mručí si jako každou sobotu touhle dobou uklízečka Jana. Právě si napustila kýbl, navlékla gumové rukavice a pustila se do té neveselé práce.

Mlasknutí právě natahovaných rukavic Janě připomnělo, že toto je v posledních týdnech jediné mlasknutí, kterého se jí dostává, ze všech těch jinak obvykle příjemných mlasknutí, co jich mimo tohoto zvláště nepříjemného mlasknutí na světě existuje, je jí dopřáno jenom toto. A k tomu to uvědomění si, jak podobná je činnost navlékání hygienických rukavic činnosti navlékání jiných hygienických pomůcek. Těch, co jich zhruba tak čtyři kusy v následující půlhodině vymete z různých zákoutí hajzlů či je bude dolovat ze záchodových mís. Ta až provokativní nezničitelnost všech těch použitých kondomů jí znovu připomene, že co se natahování čehokoliv hygienického týče, tak v jejím případě v posledním půl roce vyhrávají rukavice na body. Nebo spíše K.O.

„Tak jo, jdeme na to,“ říká si a při už dávno mechanicky naučeném pravidelném pohybu mopem tam a zpět, tam a zpět, tam a zpět, se lehce zadýchána může utěšit, že alespoň toho rytmického pohybu má dostatek. Na lopatce má nameteno už pár vajglů, krabičky od cíček, kondom zatím žádný. Těší ji, že ačkoliv tam venku už začínají zpívat ptáci, tak kačena zde žádná nepřistála. Ale co není, může být. Její dlouholetá zkušenost jí říká, že všelijaké jiné výsledky požívání chlastu, mimo těch náhodných sexů a rozflákaných ksichtů, ty všelijaké tělesné tekutiny, se vyskytují spíše na dámských záchodech. Těmi i obvykle začíná, je zvyklá postupovat od náročnějších úkolů k těm méně náročným, ale dnes se rozhodla jinak. S pocitem, že její život je ekl tak jako tak, jí koneckonců může být šumák, když si ty eklhaftní dámské záchody nechá protentokrát nakonec.

Koneckonců, dnes si dala předsevzetí, že si při vykonávání rytmických pohybů mopem tam a zpět a sem a tam, které bude vykonávat na dámských záchodech, nebude myslet vůbec nic. O mnoho minulých sobotách si totiž myslela už úplně všechno. Krev, pot a slzy, to je její práce. A chcanky a kačeny a použitý kondomy. Zrovna minulou sobotu myslela na to, kterej dobytek může navléknout použitý kondom, samozřejmě včetně obsahu, na takový ten splachovací čudlík. Zrovna tato konkrétní kabinka byla minulou sobotu zvláště eklhaftní. Mísa tam byla dost zesraná. Všechny ty citlivky, které dorazily do kabinky od doby navléknutí kondomu na čudlík, byly až takové citlivky, že tím okondomovaným čudlíkem nesplachovaly. Jedna z těch citlivek byla až tak citlivá, že zakrváceným tampónem napsala na dveře kabinky: „Fuj. Šprcka. Hnus.“ Dnes nemyslela ani na to, jak je ta realita nočního klubu pa-ra-dox-ní, že všechny ty holky, které se v těch kabinkách jako dámy nechovají, potom, co si před zrcadlem přepudrují nos, a vyjdou ze dveří, jsou z nich najednou dámy dámičky a až na nějaké nešťastné výjimky neodcházejí z baru samy. Dnes nemyslela na nic.

„Tak, ještě zhasnout, a jdu,“ říkala si, nakonec k jejímu vlastnímu překvapení docela povzneseně, když nasála do mopu všechny ty tekutiny a na lopatku nahrnula ty vajgly a krabičky od cíček a, hle, jaké to překvapení, jen jeden osamělý kondom. Nahlédla s uspokojením za dveře vycíděných a voňavých pánských záchodů, šmátrala po vypínači, a jak ho nenahmátla na první dobrou, tak ještě sklouzla pohledem na podlahu, a tam se válel nějaký papírek. „Sakra, ještě nějakej bordel,“ odfrkla si, a již zbavená hygienických rukavic, sebrala ten vlhký lístek z podlahy.

„Hm, nějaká škrábanice“, řekla si, když se do papíru začetla. „Sbírka banalit.“ Přesto papír strčila do kapsy a šla svítáním, za vřískotu ptáků domů. „Ale to, jak ta holka říká v tý kavárně tomu klukovi, že by bylo hezký, kdyby se jí podíval na to její růžový masíčko, to je dobrý.“

V neděli odpoledne sedím jako obvykle v kavárně. Vzal jsem si s sebou tentokrát notebook, však jsem stydlivý a musel bych vypít pět piv, abych si té slečně, co nosí pivo, řekl o tužku. Abych si mohl zapisovat ty banality od vedlejších stolů, které by mohly vydat na román. Zrovna vedle sedí zajímavý pár. Vypadá to na první rande. Slečna, Jana, jak jsem vyposlechl, je taková nějaká tichá. Nejistá. Dokonce, když chlápek odchází na záchod, hledá v kabelce nějaký papírek. Že by výpisky z nějaké příručky se jménem „Jak sbalit chlapa“ nebo tak nějak? „Holka, z toho žádný příběh na román nebo aspoň povídku nebude,“ říkám si a zaklapuju počítač. Zase žádné literární dílo, které jsem měl v úmyslu stvořit z příběhů z kavárny, nevznikne.

U vedlejšího stolu opět chlápek na scéně a situace nadále rozpačitá. Spíš mlčení. Jana se naklání k chlápkovi a vzhledem k delikátnosti vyřčeného mluví docela nahlas. „A hele, nechceš se mi podívat na moje růžový masíčko?“, říká. Nevím, kdo z těch dvou je více překvapen a více v rozpacích a kdo z nich má víc ksicht barvy masíčka více než růžovýho. „Tak jo,“ říká ten chlap a odcházejí.

Já mám nějaký neurčitý pocit dejá vu, jako bych podobnou konverzaci už někde slyšel. Ale jen neurčitý. „Tohle bych si určitě zapsal,“ říkám si. To je fakt dobrý. Ale nikde ve složce „Příběhy z kavárny, které by vydaly na román nebo aspoň povídku“, to v mém znovuotevřeném kompu nenacházím. Tak asi jen takový nějaký dojem…

V neděli v podvečer prožívá Jana všechny druhy příjemného mlasknutí. Po měsících natahuje jinou hygienickou pomůcku, než zrovna gumové rukavice.

Ráno si říká: „Našla jsem včera na tom záchodě poklad.“ Žmoulá v ruce ten vlhký papírek. Hledí na chlápkovo tělo pod peřinou, chystá se připravit mu snídani a vidí, jak se probouzí.

„Co to tam máš, zlato?“, povídá Jirka líbezně.

„Ale nic, už to nebudu potřebovat,“ říká neméně líbezně Jana a vyhazuje papír do koše. „Míchaná vajíčka s rohlíkem, poklade?“

One Response to Uklízečka, která našla na záchodě poklad