Dejá vu U Učíků

Nejaky deja-vu. Na samotare v hospe jsem si vzpomnel, jak jsem pred lety v podobnych situacich, tedy lehce az stredne pripity, v oblaku koure ze startovacek, psal ten svuj malomestskej blog a myslel jsem si, ze je to vysoka literatura, ale spis to byla, jak me v komentari pod nejakym z tech clanku upozornil Honza Juptner, psychoterapie. Tedy malomestska psychoterapie pro dnesni den:

Seznam.cz zavedl pro uzivatele jeho e-mailu slozku Hromadna posta, kam se presunuji komercni maily. Jak jsem zjistil ze sveho uctu na Seznamu, tak to funguje docela spolehlive. Takze to, jak jsem se v patek patlal s tim hrooozne vtipnym newsletterem pro knihkupec.com, byla vlastne marna prace, protoze obchodni vysledek rovnal se nule. Takze jsem dneska s tvurcem toho eshopu, Foxem, resil, co s tim, on si mysli, ze kdyz budeme ty e-maily zakaznikum lepe personifikovat, tak algoritmus Seznamu oblafneme, ja si to nemyslim. Cilize snad posledni kanal, kterym lze nekomu neco prodat zadarmo, bez placeni za prokliky, pada, vzhledem k tomu, ze asi tak 80% zakazniku ma ucet na Seznamu.

Takze se asi na ty vtipny newslettery vykaslu a dobiju dalsi litr na Skliku.

O vikendu jsem se nebyl schopen, i pres velmi solidni pocasi, vyjma nakupu v Kaufu, vykyblovat z garsonky. Nevim proc, sam pro sebe si to zduvodnuju tak, ze bylo potreba vyprat a garsonku vysmycit, ale, proc jsem, u vsech vsudy, krome deseti minut smyceni a peti minut vlozeni/vyndani pradla z pracky, zbylych ctyricet sedm hodin a ctyricet pet minut z vikendu proflakal pred bednou a v posteli, nevim. Mozna nejaka jarni deprese. Takze proto vlastne ta psychoterapie. Na depresi pomaha. Ex post. Jo, jasne. Hodku jsem probloumal v tom Kaufu, takze to neni zas tak hrozny.

Dneska jsem se celej den cejtil mizerne. Z toho dvoudenniho valeni jsem byl vic rozlamanej, nez kdybych aspon hodku z toho vikendu stravil lamanim kamene v dole. Rekl jsem si, ze by bylo treba aspon hodku chodit po meste, abych se obcerstvil. Jak jsem si rekl, tak jsem udelal. Zazitky z te hodinove chuze: sel jsem okolo uz asi tri roky nedostavenejch panelaku na Liscaku a vzpomnel jsem si, ze kdyz jsem byval zastupitelem mesta, tak se prijalo jakesi pravidlo, pod dojmem toho, ze x let hyzdil mesto nedostavenej hotel Kapital (nyni Gendorf), ze paklize se nekomu proda nejakej mestskej pozemek ku vystavbe, tak ma stavebnik stavbu do roka a do dne dokoncit, jinak pokuta. Plati to pro domkare v Nerudovce, platilo to pro Lidl (byt v tomto pripade byla nakonec pokuta odpustena), ale zrejme to neplati pro ty panelaky firmy Interma, pac kdyby to platilo, tak za tech x let, co tam ty nedostavene panelaky stoji, by ta firma musela zaplatit na pokutach majland, kterej tedy v rozpoctu mesta nejak nevidno. V rozpoctu mesta nevidno ani skoro osm litru, ktere jsme do lonska platili za tri cedule pred obchodem. Pac se zmenila pravidla. Nyni je legalni jen jedna cedule, na coz nas mesto doporucenym dopisem upozornilo. A ze prej je treba tu ceduli nejak extra schvalit. Tak jsme se na mesto dostavili, jakoze co teda s tim. Tak prej nam tu jednu ceduli snad povoli. Problem je ale, ze je vyssi nez metr. Tak jsme ji zatim, nez bude milostive schvalena ci neschvalena, schovali.

A zatim na hlavni ulici: asi tak dvacet ceduli vyssich nez metr jakoby se nechumelilo. Tak jsem si rikal: dostali ti majitele tech ceduli taky dopis a serou ne nej, anebo ho nedostali a mesto sere na ty ostatni cedule?

Stale na hlavni ulici: Byvala restaurace Druzba a dalsich nekolik obchodnich prostor prazdnych. Nejsou najemci. Mozna jen pronajimetele nezaznamenali, ze kram na hlavni ulici uz neni takove terno jako drive a stale pozaduji najem jako za starych casu. Doporucil bych jim ubrat z naroku, pac pote, co vejdou v platnost registracni pokladny, tak uz vubec nepronajmou sve kucy za ty prachy, na ktere byli zvykli v tech starych casech.

Vyslapnul jsem si k mestskymu parku a pak i na druhej kopec u hrbitova. Astma asi docasne ustoupilo, pac jsem se ani moc nezadejchal. Jupi. Chodil jsem okolo Partyzana, ale nejak se mi tam nechtelo, takze jsem nakonec skoncil U Uciku. Dve pivka, moralka narusena, zakoupeny startovacky, a ja v oblaku dymu, jak za starejch casu. Nostalgie po dobe, kdy jsem psal ten malomestskej blog. Astma opet na scene. Jupi, aspon nejake jistoty na tom svete existujou.

Pri tech mejch prochazkach me obvykle napada to same. Tatik mi jednou v hospode, kdyz jsem si stezoval na ten muj mizernej zivot, rekl: „Smir se se svou letorou.“ Byla to pro me zasadni slova. Od te doby se smiruju s tim, ze jsem nedutklivej samotar, posera, lenoch, kterej potrebuje nejakej impuls, aby z te sve ulity aspon na moment vylezl, smiruju se s tim, ze vlastne nemam zadne touhy a ze vlastne chci jenom tak prezivat a nihilovat. Obcas mam nejakej vyron, ze bych to takhle vlastne nechtel, kterej je ovsem vzapeti umrtven zjistenim, ze to takhle vlastne chci. Vyrony jsou stale mene caste. To se mi nelibi. Asi budu muset zase nekdy zajit s tatikem na pivo, aby mi rekl: „Bojuj se svou letorou.“

Jen nevim, zda bych se s timto tatikovym vyrokem zase ztotoznil. Ztotozneni se s tim jeho letitym vyrokem je totiz tak pohodlne…

Tolik tedy dnesni psychoterapie.