Pointa dnešního příběhu: jaro je lepší než zima

Hm, hm. Vymyšlené životy. Pobavil jsem se v minulých dnech u tvorby beletristické literatury. Teď, než vymyslím, jaké příběhy lásky a nenávisti vymyslím pro fiktivní postavy, než vymyslím, jaké nepravděpodobné náhody těm postavám postavím do cesty, jen aby byl jejich příběh ukončen nějakou pointou (protože, to si myslím, je už z mých pokusů o tvorbu beletristické literatury, a to už jsem těch pokusů absolvoval mnoho – pravda, všechny pokusy skončily ve fázi pokusu – je z těch pokusů zřejmé, že miluju literaturu s pointou), můžu napsat po dlouhé době něco z vlastního života. Což mě zas až tak bavit nebude, protože to bývají příběhy bez pointy.

Takže téma číslo jedna: jak už je známo, miluju příběhy s pointou, proto stále a stále ujíždím na Jonasovi Jonassonovi. Před spaním si pouštím střídavě jeho audioknihy v naprosto skvělém podání Martina Stránského v pořadí Stoletý stařík, Stoletý stařík, Analfabetka, Stoletý stařík, Analfabetka, Stoletý stařík, Stoletý stařík. Stoletého staříka častěji, tam je těch point v každé kapitole několik, zatímco Analfabetka trochu kulhá. Trochu. Někde jsem si přečetl, že Jonasson prý zrovna tvoří třetího do party, tak doufám, že to bude spíš Stařík než Analfabetka. Nevím, do duše autora nevidím, ale jak tak poslouchám pošesté Staříka a potřetí Analfabetku, tak se domnívám, že druhou do party tvořil autor poněkud pod tlakem, potom, co bylo potřeba po fenomenálním úspěchu toho prvního nezmizet ze scény.

Téma číslo dvě: koupil jsem si nová sluchátka. Takže si dokola ohrávanou desku od Anety Langerové Na Radosti mohu pouštět do uší ještě radostněji, protože kromě výšek slyším konečně i basy. Na prvních dvacet poslechů byl mým top songem song Tragédie u nás na vsi. Vskutku šlapající příběh vraždy z nenávisti, ve kterou se přetavila prvotní láska. Strašidelné dechy a ještě strašidelnější kvílení. Dynamické bicí. Píseň připomínající Cavevovu a Kylieinu Where The Wild Roses Grow, a to nejen tématem, ale i atmosférou. Ovšem v poslední době stále více a více oceňuji na Anetině albu píseň Panna. Citlivou a zároveň melancholickou a údernou píseň o rozchodu. Vlaštovky odlétaj, tak čau. Další zajímavost toho alba: je to takový nenásilný průvodce po floře a fauně. Proběhnou divizny, chrpy, mech, tráva, ptáci a vlaštovky. A další býlí a zvěř. Jen ty bílé květy divizen (když vím, že jsou tyto květy ve slunečním světle barvy žluté) mě trochu dráždily. Ovšem když člověk ví, že song Tragédie u nás na vsi popisuje dobu noční až ranní, tak na druhou stranu může jen ocenit to, co tím básník chtěl říct. Ve světle měsíce jsou i žluté květy bílé. Dráždění se pak, když si člověk uvědomí kontext písně, změní se v klobouček, který může posluchač smeknout, když si uvědomí, jak pouhou změnou barvy jinak notoricky známé květiny, dosáhne autor textu sdělení, že na diviznu zrovna nesvítí slunce, ale měsíc. Velmi vychytaná deska.

Téma číslo tři: hledám a nacházím víru. Nejdřív jsem byl přesvěčen, že najít víru v Krista v dospělém věku je lepší, než k ní být veden od dětských let. Měl jsem za to, že dítě nemá v tomto punktu pod vlivem rodičů svobodnou volbu a je tím pádem manipulováno. Ale je to těžké. Milovat bližního svého. Odpustit. Pro dítě s jeho čistou duší předpokládám věc ne až tak těžká. Pro dospělého člověka, který si s sebou nese pytel předsudků, velmi těžké. Ne-li nemožné. Ba ne, nemožné to není. Kdybych to připustil, tak bych musel přestat hledat a nacházet. A to hledání a nacházení je tak… Jak to vůbec sdělit? Nadpozemské.

Téma číslo čtyři: dnes jsem si uvědomil, co mě na té zimě tak sere. Ta absence vůní. V zimě člověk může cítit tak maximálně brikety z petek, vyjetého oleje a pilin, kteréžto palivo používá ve svých kamnech a krbech nemálo bližních, které je opravdu kvůli tomu prasečení zatěžko milovat. Pokud se člověk vykope alespoň na lyže, tak k tomuto pachu nemilému přibudou ještě libé vůně rumu a klobás. Ale to je tak všechno. Všimli jste si, jak je zimní období pachově sterilní? Já jsem si to uvědomil zrovna dnes, kdy mě cestou z práce bombardovala omamná vůně rozkvetlých střemch a brzy k ní přibude i sladká vůně lipových květů.

Téma číslo pět: vivat letní zahrádky! Konečně zase po té zimě odcházím z pivka nenavoněn smradem z cigár a nevalné přesmažené kuchyně (joaha, na tyto pachy zimního období jsem v tématu číslo tři zapomněl).

Mám rád příběhy s pointou. Pointa toho dnešního? Jaro je lepší než zima.