Dnes jsem nepobaven

Ráno, když vycházím z baráku, tak obvykle mrknu směrem k zastávce autobusu. Když vidím, že tam stojí lidi, tudíž autobus ještě nejel, tak zapřemýšlím, jestli se mi chce zamíchat se do davu na zastávce či zda ty dva kiláky do práce dojdu, a když vidím, že tam nikdo nestojí, tedy bus už zjevně odjel, tak si řeknu: „Chm,“ a ty dva kiláky dojdu bez toho, abych musel řešit to dilema. Dneska jsem lidi na zastávce viděl a pěšky se mi nechtělo, takže dav.

U nás na maloměstě je milé, že lidé v emhádéčku komunikují, poněvadž se víceméně znají. Jakej to rozdíl oproti emhádéčkům ve velkoměstech, kde si každej čumí do toho svýho telefonu, případně se vlní v rytmu reggae či hází hlavou v rytmu metalu, to podle vkusu osluchátkovaného jedince. Absurdní, jak se i v natřískaným busu každej zavře do tý svý bubliny. No, já mám taky sklony se do bubliny zavřít, ale dnes jsem poslouchal nikoliv metal, ale lidi v buse.

Samozřejmě, tématem číslo jedna je sníh. A tak si člověk vyslechne, kolik tun sněhu někdo vyházel ze dvorku a kdo sebou seknul na chodníku.

Bylo to asi takhle.

Mladík, ten, co házel, v srdečném rozhovoru s paní věku vyššího, ale ne vysokého, co spadla.

Mladík: „To je sněhu, co?“

Paní: „No, to mi povídejte.“

Mladík: „Tolik ho teda už dlouho nebylo. Vy musíte být pamětnice, kdy naposled byla taková zima? V padesátých letech?“

Paní, trochu nakvašeně: „Tak zase taková pamětnice nejsem!“

Oou. Jak lehce a nevinně se člověk může stát netaktním.

Město si postavilo fotbalovej stadión, tak usoudilo, že by bylo dobré, aby tam zajížděl autobus. Tenhle tam zajížděl. Ta zastávka Vrchlabí, fotbalový stadion, je trochu absurdní. Autobus sjede pět minut od náměstí na výpadovku, dvě minuty jede ke stadiónu, tam se na kruháku otočí a další dvě minuty se vrací na původní cestu. Obvykle tam nikdo nenastoupí ani nevystoupí, zato pasažéři dostanou zdarma vyhlídkovou jízdu tou samou cestou tam i zpátky a zaplatí za to zmarněnými pěti minutami svého času. To je jakoby vlak z Prahy do Brna jel přes Pardubice a skoro i přes Olomouc. Oh, wait. Ten vlak vlastně takhle jede. Takže u nás zas tak originální nejsme.

Já jsem se domníval, že když byl ten celej dlouhej víkend, kdy úderem sobotní dvanácté hodiny se město takřka vylidní a nastává ten nejlepší čas vyklidit město od těch sněhových hromad a bariér, že zodpovědní funkcionáři využijí situace, naženou v sobotu v jednu do města pluhy a bagry, aby v pondělí bylo uklizeno, ale ne. Bagry a pluhy byly do města nahnány v pondělí v osm, takže ke zmarněným pěti minutám času přibyly další, jak se autobus proplétal mezi těmi stroji. Mě vždycky tenhle veřejnoprávní přístup pobaví. Je to jako kdybychom my, soukromníci, před Vánoci, kdy je nejvíc práce, a samozřejmě i kšeftu, rozdali zaměstancům místo přesčasů dovolenou a zavedli přestávku na oběd, protože máme hlad. Ale to my ne. My mažeme do práce i v neděli a po večerech doděláváme papíry, které se přes den nestihly. Jsme asi nějací divní.

A tím bych snad měl skončit, protože to byl poslední okamžik dne, kdy jsem se cítil být pobaven. Pak už nastalo jenom potvrzení takového toho nějakého tušení, že nejvíce času je člověk nucen věnovat zákazníkům, z kterých toho nejméně kápne. Sáhodlouhý mail od zákazníka, který si dvakrát nepřevzal zásilku s různými skeny stránek pošty a našich, kterými dokazoval, že těmi, kdo mu zkazil Vánoce a nedodal knížku jsme my a pošta, za kterou beztak můžeme my. Já když si vzpomenu, co s tou konkrétní objednávkou bylo za telefonování a šturmování, aby se ta vrácená zásilka znovu poslala… Abyste věděli, tak jako odesílatel nemáte žádnou možnost změnit chybné údaje (zákazník uvedl chybné jméno, což samozřejmě není ochoten přiznat). Takže zásilka se válí na poště, adresátovi, který se jmenuje ve skutečnosti Novák a při zadávání údajů do eshopu ze sebe udělal omylem Novotného, ji pošta nevydá. Můžete tam volat, můžete zaangažovat obchodní zástupkyni pošty, ne a ne, jako odesílatel to už nemůžete změnit. Takže se tam balík týden válí, pak se vrátí zpět, pošlete ho znovu a zákazník si ho znovu nevyzvedne, protože uvedl i chybný email a nepřišla mu tedy zpráva, že má zásilku na poště (což opět nepřizná). No, a pak se dožaduje okamžitého vrácení platby. Vysvětlit mu, že nelze vrátit platbu na účet, když platil kartou a vy máte s platební bránou smlouvu, že platby, které jsme přijali přes platební bránu, se smějí vracet zase pouze přes platební bránu, je nemožné. A to, že se platba zdrží, protože platební brána nám tu platbu už poslala na účet a abychom mu mohli platbu vrátit, tak se na platební bráně musí shromáždit nějaké platby od jiných zákazníků, protože nelze jít na účtu platební brány do mínusu, je ještě nemožnější. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si přes platební bránu koupil sám od sebe knihu, abych tam měl ten kredit a mohl tu jeho platbu vrátit a nemít s ním už nic společnýho. To je martýrium, co? A tímhle se člověk zabývá půl dne.

Nonic. Jsem chytřejší. Pro příště. Neřešit, nepřepínat, když se zásilka vrátí, tak hned poslat platbu zákazníkovi zpět, pokud nebudou na našem účtu u platební brány peníze, tak okamžitě sám od sebe něco koupit a nazdar.

Tak snad aspoň vy jste se pobavili, když já ne.