Jak je důležité vést si deníček

Dneškem začala zima. Ráno bylo lezavo a někdy kolem osmý dokonce začalo drobně sněžit. Ideální doba na přezutí gum. To jsem měl dojednaný na dnešek už od minulýho tejdne. Podle zákona má mít člověk na autě zimní gumy od prvního listopadu a to v případě, kdy nastalo či hrozí sněžení nebo náledí nebo prostě zimní počasí. Tak jsem si říkal, že by to asi byl docela pech, kdyby mě nějací cajti ohledně těch gum stavili cestou do Lánova, kde je ten pneuservis. Jak bych jim říkal, že fakt jako opravdu přísahám, že sice konkrétně teď ve tři čtvrtě na jednu ještě ty zimní gumy na autě nemám, ale už za chvilku, cestou zpátky do Vrchlabí, zhruba tak ve čtvrt na dvě, je už mít mít budu. A oni by tak blahosklonně poklepávali na ten můj řidičák jako že jasně, že podobný řeči slýchají každý den, ty pohádky o žárovkách v reflektorech, co zrovna praskly, a o francovce, co se vylila v kufru, a proto je v celým autě cítit líh, a o bezpečnostních pásech, co se zrovna nějak vyvlíkly z té západky. A dali by mi pokutu jen pětikilo, protože jsem jim ukázal tu zákaznickou kartičku z pneuservisu v Lánově a tím pádem možná i nekecám. Což nic nemění na tom, že jsem přestupce a že se polehčující okolnosti nepřipouštějí.

Ale proč to vlastně píšu.

Rozhodnutí pokusit se o obnovení deníčku nastalo kvůli víkendovýmu rozhovoru se synovcem, kterej píše do školy nějakou vědeckou práci a jako téma si zvolil průběh sametový revoluce konkrétně ve Vrchlabí. Byl i v okresním archivu v Trauči a žádný materiály, který by mu pomohly téma pojmout, tam prý nenalezl. Tak jsem zkusil zapátrat v paměti a myslel jsem si, že si to všechno pamatuju. Však to revoluční vzepětí furt považuju za nejlepší měsíce mýho života. Každej rok se okolo sedmnáctýho listopadu dojímám. Jak jsem chodil na demošky s malým jezevčíkem pod kabátem. S Beníčkem, revolučním psem. Jak mrzlo a on mě hřál na prsou a vykukoval zpod mýho montgomeráku po dědovi. Jak jsme stávkovali na gymplu a jak jsem měl, aspoň zpočátku, staženou prdel. Jak komoušskej ředitel Rybníček při tom našem shromažďování před sborovnou stál na schodech, kroutil si za zádama mlýnkem z prstů a tvářil se drsně a jakoby si mumlal a říkal si: „Počkejte, hajzlové, až to vaše chvilkový vzepětí skončí a vezmeme to zase do svejch rukou, to uvidíte. Ty poletíš. A ty poletíš. A ty seš ve čtvrťáku, takže plnoletej, takže tebe rovnou zavřem.“ Jo, takový střípky si z tý revoluce ve Vrchlabí pamatuju. Ale synovec by potřeboval nějaká ta fakta. Kdy byla ve Vrchlabí první demonstrace? V pondělí ne. V úterý? Ve středu? Kdo ji organizoval? Kdo na demonstracích mluvil? Pan Krejčí? Pivoňka? Kdo další? Kdo založil a vedl Občanský fórum? Já si jen pamatuju, že kancelář OF byla v Tyršáku a my tam po škole chodili malovat plakáty s tím smajlíkem v písmenu O. Akorát teda tomu tehdy nikdo „smajlík“ neříkal. Zkrátka, zjistil jsem, že nejsem zas až takovej pamětník, abych si pamatoval to, co synovec potřebuje.

A deník jsem si tehdy nepsal (dneska tomu nechci věřit, já, už tehdy docela psavec, nějaké básničky jsem si psal už na základce, a nenapadlo mě si ty světodějné události, které jsem opravdu intenzivně prožíval, nijak si do deníku či sešitu či na papír poznamenat). A kdybych si ho psal, tak ten deníček nyní vítězoslavně vytáhnu a řeknu: „Adame, tady to máš, přeformuluj si to, jak potřebuješ, žádný další pamětníky už hledat nemusíš, protože jsem do toho deníku napsal všechno.“

Z Lánova jsem přijel už s krásnými téměř novými zimními gumami, ty jsem si kupoval před minulou zimou a samozřejmě jsem vyslechl taťkovu poznámku, že „na takovej starej křáp snad už nemá cenu kupovat nový, tos měl ještě dojezdit ty starý.“ Taťka je velmi spořivý typ. V pneuservisu jsem se dozvěděl, že budou končit, že likvidujou firmu, že na jaře už mi letňáky na auťáka nenasadí a ať jim teda vrátím tu kartičku. Kterou bych býval ukazoval těm cajtům. Kdyby mě cestou sem stavěli. Takže musím najít nějakej novej pneuservis. Škoda. V tomhle jsem byl spokojenej, pán byl takovej precizní a jeho paní, s kterou jsem řešil papíry, byla akurátní. Prej už chtěj do důchodu. Maj na to věk.

A vidíte. Vést si deník je užitečné, až někdo za třicet let bude psát nějakou práci na téma pneuservisů na Lánovsku, tak to tady snad najde a pomůže mu to upřesnit, kterého že roku skončil s poskytováním služeb pneuservis na odbočce ke Kmekimu (mimochodem téma pro práci toho někoho v roce 2054 dost historické, však dnes už se po silnicích nejezdí a mnoho lidí už ani neví, co to byly pneumatiky, dnešní vznášedla už nic takového nepotřebují, to v tom lepším případě, v tom horším prostě byly automobily zakázané, protože individuální doprava v dnešním zeleném aseptickém céódvěprostém světě prostě nemá místo).