DanKruml.cz

Knihkupcova grafománie II

Trable s rovnováhou

Jojo, potkat nějakej nekyselej ksicht mezi všema těma kyselejma (jejich přehlídka začíná hned ráno v zrcadle) je velmi osvěžující.

Třeba takovej Jindra. Jednou nakoupil u nás v eshopu, balíček mu přišel pěkně zabalenej, jako bonus pajska na účet, poněvadž jsem při zpracování jeho objednávky zjistil, že dodavatel mezitím knihu zlevnil, a v těchto případech postupujeme tak, že přeplatek vracíme, ačkoliv bychom nemuseli, páč zákazník odkliknul nějakou cenu, tak co by jako měl chtít. Odkliknuls, zaplať.

To mu přišlo jako zákaznicky friendly postup, tak si objednal podruhý a potřetí a popátý a podvacátý. A dneska si pro dvacátou první objednávku přijel z Práglu do Vrchlabí osobně, poněvadž zatoužil po tom, aby poznal svého knihkupce, kterej mu vrací prachy.

Tak jsme šli dneska na oběd, pěkně pokecali, a já jsem do zrcadla pohlédl nejenom ráno, ale i v poledne.

Tenhle Jindra mi přivezl nějaké dárky, píváka a čaj z Anglie, kde jezdí po Londýně červeným autobusem a když jsem chtěl aspoň zaplatit ten oběd, tak důrazně protestoval.

Já jsem mu říkal: „Tyvole, neser. Já jsem příznivcem rovnováhy. Dostals, dej. Dostal jsem píváka a čaj, tak abych nezaplatil ten oběd.“ A von: „Já jsem taky příznivcem rovnováhy, takže to pošli dál. Zaplať zejtra ten oběd tvojí ségře a svět bude zase v rovnováze. Já rád dělám lidem radost. Udělal jsem radost, pošli to dál. Podívej, mám volno, sednul jsem do auta, přijel jsem si pro knihu, ušetřil jsem ti poštovné, dali jsme si oběd, pokecali, na ty prachy za benzín sere pes.“

Odpoledne jsem byl v takovým tom rozpoložení, že bych nemusel bejt tím líným cynikem, kterým jsem. Že bych taky mohl dělat tu radost. A vesmír mi hned přihrál příležitost. Synovec Adam si u nás v obchodě zapomněl čepici a jistě by byl rád, kdybych mu ji přinesl. Pak bychom si mohli třeba pohrát s legem nebo tak něco.

Ale. Táhnout se kilometr do Berlína s tou čepicí?

Nonic, synovec jistě bude mít radost, když se pro tu čepici bude moci zítra v obchodě stavit. Bezpochyby touží po tom, abych mu zítra cynicky sděloval, jakej že je to zapomnětlivej truhlík. To určitě ocení.

Anebo taky můžu zejtra ségru pozvat na ten oběd…