DanKruml.cz

Knihkupcova grafománie II

Daily Archives: 4.3.2014

Průměrnej den

Přemejšleli jste někdy o tom, kolik uděláte během jednoho průměrnýho dne různých činností? Mě to zrovna dneska napadlo.

Zamáčknout budík. Zamáčknout opakovací tón budíku. Slézt z postele. Zapnout fejsbůk. Pustit rádio. Strávit příjemnejch deset minut na hajzlu. Zjistit, že zmizel hajzlpapír z dosahu. Odskákat se staženejma trenkama do komory. Strávit příjemnou minutu ve vaně. Hned zrána se rozčílit: „Kurva, to je tenhle tejden už podruhý, co teče v půl osmý ráno studená voda. To fakt celý sídliště vstává dřív než já a vyplácá všechnu vodu, co teplárna stihla za celou noc ohřát?“ Strávit dalších nepříjemnejch deset minut ve vaně a při tom se utěšovat, že otužování je hrozně zdravý. Rozčílit se znovu: „No, doprdele, došla pasta.“ Další cesta do komory pro novou pastu. Opičifukovat se. Částečně. Dojít pro novej pičifuk do komory. Dolovat zubní niť z toho otvůrku. Utěšit se: „Ještěže jsem si neostříhal nehty, s těma přerostlejma se ta niť doluje líp než s ostříhanejma.“ Zjistit, že při tom všem rozčilování člověk zapomněl na to, že vlastně každý ráno běhá dvacet minut na běžícím páse. Přemejšlet nad tím, že se dneska člověk na to pobíhání vysere. Prožít morální dilema. Potěšit se tím, že morálka zvítězila nad pohodlností, pustit si epizodu ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, která se svými dvaceti minutami délky je ideálním měřičem dvaceti minut na pobíhání. Pobíhat při epizodě S2E1 a závidět Tedovi, že se dal dohromady s Robin a politovat Maršla, že mu zdrhla Lily. Znovu se osprchovat ledovou vodou. Znovu se opičifukovat. Obléct se. Do těch lehce potrhanejch trenek a do ponožek s ďourou, protože to jsou poslední trenky a ponožky, který od posledního praní ve skříni zbyly. Posnídat. Poněkud nezvlhčené cereálie, protože těch posledních pár mililitrů mlíka, co v lednici zbylo, na řádné provlhčení cereálií nestačilo. Nastartovat káru. Hledat místo k zaparkování. Zaparkovat. Vrátit se do auta pro kabelu. Pustit se do práce. Odpovědět na maily zákazníků, jejichž počet je obchodním tajemstvím. Označit dvacet mailů jako spam. Vystavit faktury, jejichž počet je také obchodním tajemstvím. Zabalit balíčky, jejichž počet je… Jak jinak, obchodním tajemstvím. Říct si, že by bylo dobré pracovat na zpracování faktur dodavatelů. Zaseknout se u fejsbůku. Vysvětlovat ségře, která je mou společnicí v tom našem knižním byznysu, že do fejsbůku čumím pracovně, tedy její požadavek na zavedení toho balíku od Albi do skladu musí počkat. Olajkovat tu s prací nijak nesouvisející fotku od Roberta. Přečíst si na fejsbůku zprávu od ségry, která taky kouká do fejsbůku, a tím pádem vidí, že se věnuju lajkování s prací nijak nesouvisejících fotek, že by bylo dobré naskladnit ten balík od Albi. Naskladnit balík od Albi. Napsat recenzi na knihu MICHLiq na blog. Vysvětlit ségře, že tvorba originálního obsahu na můj blog a jeho prolinkování na eshop je podle všech příruček o internetovým marketingu, který jsem přečetl, „fakt užitečné.“ Kouknout do Google Analytics a zjistit, že počet přístupů na eshop přes blog je nula. Přemejšlet nad tím, zda má nějakej smysl číst příručky o internetovým marketingu. Jít na oběd. Zjistit, že v Bottě je plno. Jít do francouzský restaurace. Zjistit, že ve francouzský restauraci je plno. Jít do Mincovny. Dát si svíčkovou. Přihlásit se přes tablet na Foursquare a nahrát tam fotku novýho dětskýho koutku v Mincovně s ironickým komentářem, že „ten novy detsky koutek je hezkej, ale ten fakt, ze se v Mincovne kouri a ten smrad cigaret je tam fakt citit, ponekud snahu podniku byt baby friendly devalvuje.“ Konstatovat, že fakt, že zatímco v Bottě a v La Petit France je plno, zatímco v Mincovně není ani noha, asi o něčem hovoří. Vrátit se do práce. Dodělat konečně ty faktury. Vzpomenout si, že v poslední době je hlavní komp nějakej pomalej. Vymazat z hlavního kompu všechny ty zbytečný programy, co se tam za poslední rok nainstalovaly. Zjistit, že ten hlavní komp je pořád stejně pomalej. Znovu naistalovat Real Player, protože to video s kočičkama od Martiny nešlo přehrát. Od půl pátý co minutu čučet na hodiny. Od půl pátý do pěti prodat jedny omalovánky. Mudrovat nad tím, že vloni jsem ještě co se kšeftů v tom našem knižním byznysu týče, byl poměrně optimistickej, ale letos už začínám bejt skeptickej. Kouknout do Skliku a zjistit, že se na jednu zrealizovanou objednávku proklikala částka, která je obchodním tajemstvím, což ale nebrání tomu, abych zkonstatoval, že je příliš vysoká. Zjistit, že došel kredit ve Skliku. Chvíli přemejšlet, zda má smysl do Skliku dobíjet nějakej kredit. Dobít kredit do Skliku. Spočítat tržbu. Nostalgicky vzpomínat na to, že před pěti lety trvalo počítání tržby dvakrát déle. Mít radost, že je tržba rychle spočítaná, takže můžu vypadnout z práce cobydup. Najít auto na parkovišti. Nastartovat. Dojet domů. Přemejšlet o tom, že by bylo dobrý vyprat. Kouknout se do skříně a zjistit, že tam jsou ještě dvoje potrhaný trenky a troje ponožky s dírou. Na praní se vysrat. Dát si k večeři okoralej chleba a slíbit si, že zejtra už fakt dojdu do krámu pro nějaký jídlo. Zjistit, že v lednici jsou jen dvě piva a přemejšlet nad tím, že bych si mohl dojít na pivo k Učíkům a ty píváky z lednice si ušetřit. Otevřít si pivo. Nechat si vnuknout myšlenku, že by mě mohlo napadnout, kolik jsem během dnešního průměrnýho dne udělal různých činností. Napsat blog o tom, kolik jsem během průměrnýho dne udělal činností. U toho vypít dvě piva z lednice a vyhulit deset cíček. Znovu přemejšlet o tom, že bych mohl zajít k Učíkům.

Připomenout si, že od dob doby kamenné se člověk, či spíše jeho genetická výbava, nijak extra nezměnila. Mozek tehdejšího člověka během jednoho průměrnýho dne vstal, našel nějaký plody či semena, picnul králíka, přiložil polínko do ohně, aby mu nechcípnul, namaloval obrázek mamuta na stěnu jeskyně, ošukal pračlověkyni a šel spát.

Sakra, jakto, že jsme vůbec schopni ten náš současnej průměrnej den přežít?

Aleš Michl – MICHLiq

Michliq

Obálka knihy MICHLiq

Týdně vezmu do ruky a prolistuju desítky různých knih. Však je to moje práce. Jsem knihkupec. Je tedy dobré alespoň zhruba vědět, co prodávám. I když, narozdíl od kupříkladu zelináře, nelze mít v malíčku podrobné informace o veškeré nabízené potravě, v mém případě duševní. A ručit tím pádem za to, že v žádném případě nedojde k břichobolu či bolehlavu zákazníka. Zatímco zelináři stačí prohrabat přepravku s jablky a vyházet nahnilé kusy, není v možnostech knihkupce, pokud jeho knihkupectví není kamrlík dva na dva metry, byť jenom prolistovat všechny z desítek tisíc titulů na skladě.  I tak se snažím listovat aspoň těmi desítkami knih, jak čas dovolí.

Už dlouho jsem po tom, co jsem začal listovat nějakou knihou, neměl chuť sám sobě zaplatit a knihu si koupit. Většinou to knihkupce opravdu ani nenapadne. Většinu knih nechce číst. Ty, které si přečíst chce, si obvykle z knihkupectví půjčí, s největší opatrností přečte a vrátí zpět do regálu. A pokud ho zaujme kniha v paperbeckové čili brožované či lepené čili potenciálně rozpadající se vazbě, která by přečtením mohla přijít k takové úhoně, že by ji pak už nešlo vrátit do regálu, tak si ji prostě odpustí. Až na občasnou výjimku.

Na takovou výjimku jsem narazil včera. Listoval jsem knihou Aleše Michla MICHLiq s podtitulem „inteligentní průvodce ekonomikou“. Kniha je brožovaná, tedy potenciálně se rozpadající, k možnému rozpadu by mohl pomoci kvalitní křídový leštěný, a tudíž těžký papír, takové listy mají větší tendenci se z hřbetu knihy po několika přečteních vytrhnout. I obálka je druhu na poškození citlivého, matné obálky, speciálně s černým potiskem, poškrábete ani nevíte jak. Opravdu stačí drobek z pečiva někde na stole, na něj knihu položit a potáhnout a je viditelně poškozená. Nezbylo tedy, pokud jsem si chtěl tuhle knihu přečíst, tak si ji i koupit.

Vsuvka.

Aleš Michl je ekonom. Ve své knize píše i o tom, jak různými investicemi vydělat. Je možné, že by byl až tak dobrý ekonom, že by při výrobě své knihy uvážil to, že ji vyrobí z materiálů náchylných k poškození (byť tedy jinak neoddiskutovatelně kvalitních), a tudíž kdokoliv bude chtít prolistovat, tak bude muset koupit, obecní knihovny, pokud si jeho knihu půjčí dva až tři čtenáři ročně, budou muset zakoupit do fondů namísto těch rozpadlých výtisků další kusy, a tudíž na účet autora připlachtí honorářů přiměřeně tomu více?

Konec vsuvky.

Konečně tedy k obsahu knihy. Ono to vypadá, jakobych totálně setřel její technické provedení. A přitom jsem to vpodstatě neměl v úmyslu. Kniha je designově opravdu vyladěná, papír kvalitní, ilustrace moc pěkné. Je to celkově pěkná kniha. Jedno přečtení určitě přežije a v knihovně bude hezky vypadat. Ovšem. Dá se předpokládat, že se k ní bude její čtenář vracet. A pak můžou ty listy vypadat, rozumíme si? Takže celé ty předchozí odstavce, zdánlivě hodnotící pouze technickou kvalitu knihy, mají i co do činění s obsahem. Pochopili vtip? Jakože k rozpadu knihy dojde skoro nevyhnutelně, protože se čtenář bude k jejímu prolistovávání vracet?

No, tak teď už opravdu k tomu obsahu. Je to takové letem světem na téma „současná krize ekonomiky skutečná či zdánlivá“. Tématicky či svými východisky se příliš neliši od podobných knih dalších ekonomů, třeba Šichtařové s Pikorou či Sedláčka. Ovšem, ačkoliv i MICHLiq obsahuje několik dost ostrých rovnic, jde narozdíl od knih jeho kolegů o poměrně lehké čtivo pro laiky. Klouže trochu po povrchu. Tím nechci kritizovat, pozor! Naopak, tato kniha, kde je víc obrázků a grafů než textu, je opravdu velmi názorná.

Některé stránky knihy jsou vtipné (i když poněkud hořkosladce, věděli jste třeba, že Česká republika utratí ročně 7,5 miliardy za členství v různých obskurních mezinárodních organizacích typu Mezinárodního úřadu pro mořské dno či Asociace generálních tajemníků parlamentů?), některé optimistické (Myslíte si, že je je u nás krize? Děsí vás katastrofisté, kteří ten aktuální pokles ekonomiky srovnávají s krizí v letech 1929-1933? Klid, stačí vědět, že kupříkladu HDP Československa klesl v letech 1929-1934 o 21,2%, zatímco v „krizových“ letech 2008-2012 vzrostl HDP České republiky o 0,4%), některé překvapující (Věděli jste, že Mezinárodní měnový fond, který vznikl v roce 1944 za účelem pomoci slabým zemím, má v bohatých zemích eurozóny aktuálně rozpůjčováno 81% půjček, zatímco chudá, ale o to rozsáhlejší Afrika a Asie má půjčeno 5% z půjček MMF?).

Mě to prostě bavilo. Ty střípky zajímavých čísel a překvapivých grafů. A zjištění, že spojení „levicový ekonom“ je nonsens. Čísla hovoří jasně, nelze donekonečna bez následků udržet luxusní rozhazovačný styl současných západních států. Však i ten Keynes, který propagoval nalévání státních peněz  na dluh do ekonomiky v dobách zlých, stejně tak propagoval šetření a splácení dluhů v dobách dobrých. I jeho by v hrobě rozrotovaly páně Sobotkovy stomiliardové sekery z doby největšího ekonomického růstu. Jak píše Michlovo alter ego MICHLiq: „Tohle byla od českých politiků fakt lumpárna. Dotyční by měli držet jazyk za zuby. I ti Řekové rozhazovali během boomu méně.“ Názorný graf je v knize přiložen.

MICHLIQ - INTELIGENTNÍ PRŮVODCE EKONOMIKOU(Michl Aleš)


MICHLIQ – INTELIGENTNÍ PRŮVODCE EKONOMIKOU

Autor: Michl Aleš