DanKruml.cz
Knihkupcova grafománie II
knihkupcův eshop
Toplist
Po nějaký době
Dneska jsem po nějaký době vypadnul z práce dřív. Opravdu nemám rád dny, kdy se tam cejtím úplně zbytečnej. Tedy ne že by nebylo co dělat… Vždycky je co dělat. Pořád se můžu hrabat v databázi knih, neustále můžu tvořit nějaký kampaně v Google Adwords, donekonečna by bylo možný všelijak přepisovat začasté nadmíru zfušované anotace ke knihám, který nám poskytujou naši dodavatelé, a koneckonců, utírat prach v regálech by mohlo bejt naplněním každýho dne, poněvadž těch regálů je hodně. Taky nějakej newsletter bych mohl připravit a odeslat. Ale chuť k tomu všemu nějak není, když se ten den tak nějak táhne, když knihkupce nenakopne něco, co by se dalo označit za vzrušující událost. Dnešek byl vzrušujících událostí prost. Pokud tedy člověk nepovažuje za vzrušující událost, když do knihkupectví přijde ruská rodinka, která v čase, kdy by měla být hrdá na to, z jak momentálně imperiálně zdatného národa pochází, snaží se komunikovat velmi nezdatnou angličtinou, namísto aby se na cenu pohledů dotázala hrdě rusky. Ale třeba to byla ukrajinská rodinka, a to šeptání, kterým mezi sebou interně hovořila, nebyla ruština, jak jsem tipoval.
V těchto marnejch dnech jsem fakt rád, že jsem sám sobě knihkupcem, že stále ještě uživím jednoho zaměstnance a občasného brigádníka, tedy můžu sbalit saky paky a tradá.
Tak jsem se zdejchnul, jel natankovat káru, zcela automaticky zaparkoval u Lukoilu a chvíli váhal, zda bych neměl tuhle imperiální ruskou benzínku rebelsky bojkotovat, ale nic naplat, mají nejlevnější benzín, a navíc tamní obsluha je bezkonkurenčně nejmilejší ze všech vrchlabských benzínek. Takže jsem to pragmaticky zhodnotil, natankoval, a zachoval se tak stejně sráčsky, jako se zachovávají všichni ti mnichovani, co se jich u nás vyrojilo.
Po nějaký době jsem se vzepjal k tomu, že i po příchodu domů jsem pokračoval v práci a opravil pár zfušovanejch anotací.
Po nějaký době jsem si jako kulisu nezapnul bednu, ale gramec, takže jsem si poslechl desku Bioelektrovízia od Banketu a zkonstatoval, že na dobu vzniku to byla unikátní deska. Tou dobou vládnul stále Kája a Olympic, možná Miro Žbirka, na polský televizi bylo možný vidět nějaký klipy od Depešáků a Pet Shop Boys, maximálně koupit za kilo (v přepočtu na dnešní prachy počítám litr) kazetu z padesátý kopie Seržanta Peppera. Zpěv tehdy …cetiletýho Richarda Müllera byl vskutku zjevením a sound kapely na naše poměry opravdu inovátorským. Po nějaký době jsem si dal přídavek největších hitů od The Doors a vzpomněl si, jak mě ta jejich muzika kdysi děsila.
Po nějaký době jsem se podíval do mýho Pivního deníčku. Musel jsem snížit mé hodnocení Kláštera jedenáctky, od té doby jsem ochutnal spoustu lepších kousků. Konkrétně 291 dalších piv. Zjistil jsem, že jsem ještě neochutnal Krušovice desítku, hodnocení ostatních pivníků sice nic extra neslibuje, ale hra je hra, a když už jsem přežil Světlé výčepní pivo Lidl, tedy ten nejhorší patok, co snad lze u nás koupit, tak přežiju určitě i ty Krušovice. Ale to počká, mám v Pivní mozaice objednaný nějaký luxusní kousky (kupovat pivo za stovku, to už je fakt vášeň!) a netrpělivě čekám na jejich balíček.
Mám po nějaký době chuť udělat něco fakt ukrutnýho a rebelskýho. Prokalit noc a vzbudit se v bordelu. Sednout do auta a dojet do Berlína a zpátky. Zkouřit se. Jet vlakem do Paky a říct Romaně, že si ani nedokáže představit, jak mi zlomila srdce. Uklidit celej byt. Dát si frťana z tý Absolutky, kterou jsem před mnoha lety s Romanou otevřel a od tý doby ji mám v lednici. Poslat mailem ostrou prosbu na ruskou ambasádu. Večeřet v jedenáct večer…
Večeřet v jedenáct večer!
Ale jo. Jasně. Po nějaký době rozmrazit to hovězí z mrazáku a tři hodiny poskakovat kolem guláše, to bude ono! To bude rebélie, až se vysměju tý výživový tabulce, co mi visí na lednici. Budu na ni rebelsky pokřikovat: „912 kilodžaulů! A v jedenáct večer! To čumíš, co?“
Mám nakoupíno
Poměrně výživný článek z původního blogu ze dne 25.2.2008
Přijde mi, že snad všechny změny jsou k horšímu. Po tom, co tady na maloměstě udělali z Delvity Billu, tak nejenomže z krámu zmizel vybranej sortiment, ale i malé košíky. Tss. Si jako myslej, že je každej zvědavej na ty jejich vágny? Že se budu s vágnem tahat, když potřebuju koupit chleba, cigára, máslo, mlíko a vajíčka? Tak na to jim… Však víte co. Hehe, měli jste vidět tu pokladní, když jsem ty věci, co jsem jí dával na ten pojízdnej pás, začal tahat z baťohu. Čuměla jako tři na dva. No, ovšem, myslím si, že ta praktická demonstrace toho, že vybraní zákazníci nehodlají kvůli pár nakupovanejm věcem brázdit to podzemí vágnem, když už jsou celá léta zvyklí na košíky, myslím, že demonstrace byla úspěšná a slečna pokladní se snad o problému zmíní nadřízeným, i když si to zmínění dokážu živě představit („Šéfe, nějakej debil si strkal zboží do baťohu!“).
O víkendu krásné počasí, tak jsem podlehl reklamě a jel jsem se podívat do Kněžic na Fun Park Sněhulák. Ehm, myslím, že jsem si tím výletem jenom ujistil, že čím víc billboardů, cedulí a nápisů po maloměstě, tím větší naleštěná bída se za inzerovaným produktem, v tomto případě sjezdovkou, skrývá… Chm, jsem fakt nechápal ty kvanta Holanďanů, kteří se barnumskou reklamou nechali zlákat a lyžovali po tekoucím sněhu, ke kterému se museli doťapkat přes pěkně rozčvachtaný eklhaftní bahýnko.
Čtvrtek: Robert Smith pořád válí, spolu se svejma spoluhráčema z The Cure hrál tři hodiny v kuse a byl to bezvadnej koncert, jeho vrcholem byl song A Forest, zakončený zahozením baskytary na zem a následným vazbením, slabší, takové bez chuti a zápachu bylo Boys Don t Cry, nové kjůrácké songy se jevily poněkud přitvrzené, k mé lítosti chyběly Close To Me a Friday I m In Love a též klonů Roberta Smithe, čili kjůráků, čili týpků s rozčepejřeným květákem na hlavě oproti minulému koncertu před několika lety ubylo. Asi taky stárnou…
Chm, na stránkách, kde se to maloměstsky mele, se už bůhvíjakdlouho řeší, že místostarostu chytli s dvěma promilema za volantem, chlapík odstoupit nechce, pan starosta ho hájí možná i poněkud nejapnými argumenty… Mi je to v podstatě putna, jen si říkám, kde nechali chlapíci čest. Co brání pánům postavit se k problému čelem? Proč místostarosta se ctí neodstoupí a starosta ho k tomu se ctí nevyzve? Plat obecního ouřady? Politická realita? Ať to anebo to, tak ačkoliv je mi to putna, tak mi je líto jinak vážených lidí, že nedokážou odhadnout okamžik, kdy už přestřelili a kdy je lepší si spakovat saky paky, než být terčem všeobecnýho (a oprávněnýho) posměchu. (Přičemž já sám se k posměváčkům neřadím, jen si možná trochu staromódně myslím, že by každý – tím spíš politik – měl umět nést důsledky svých činů a při pohledu na ty důsledky nestrkat hlavu do písku a trochu té cti si zachovat.) No nic, ať si to vlastně dělají, jak chtějí, co mi je koneckonců do toho, žeáno.
Tak to by bylo něco z novinek z maloměsta a z kultůry.
A jak se situace změnila v průběhu času čili těch následujících 6ti let?
1) Nákup už si nestrkám do baťohu, protože má nynější spotřeba žrádla v pohodě zaplní vágn.
2) Sjezdovka Fun Park Sněhulák v Knežicích myslím už neexistuje. Zda z důvodu úpadku cestovního ruchu v Krkonoších či tehdejší naleštěné bídy – netuším.
3) Ts, to je překvápko, nepamatuju si, že bych byl v únoru 2008 na Kjůrech.
4) Stránka, kde se to maloměstsky mlelo, už taky neexistuje, asi z důvodu, že apatické obyvatelstvo Vrchlabí nestojí o jakékoliv mletí. Starosta je stále starostou. Místostarostu nakonec boží mlýny semlely a nebyl znovu zvolen. Já osobně bych už nyní nebyl tak příkrý. No tak se místostarosta ožral, no a co?
5) Znamená to, že ze mně vyprchaly poslední zbytky idealismu a jsem už jenom pouhej cynik?