Průměrnej den

Přemejšleli jste někdy o tom, kolik uděláte během jednoho průměrnýho dne různých činností? Mě to zrovna dneska napadlo.

Zamáčknout budík. Zamáčknout opakovací tón budíku. Slézt z postele. Zapnout fejsbůk. Pustit rádio. Strávit příjemnejch deset minut na hajzlu. Zjistit, že zmizel hajzlpapír z dosahu. Odskákat se staženejma trenkama do komory. Strávit příjemnou minutu ve vaně. Hned zrána se rozčílit: „Kurva, to je tenhle tejden už podruhý, co teče v půl osmý ráno studená voda. To fakt celý sídliště vstává dřív než já a vyplácá všechnu vodu, co teplárna stihla za celou noc ohřát?“ Strávit dalších nepříjemnejch deset minut ve vaně a při tom se utěšovat, že otužování je hrozně zdravý. Rozčílit se znovu: „No, doprdele, došla pasta.“ Další cesta do komory pro novou pastu. Opičifukovat se. Částečně. Dojít pro novej pičifuk do komory. Dolovat zubní niť z toho otvůrku. Utěšit se: „Ještěže jsem si neostříhal nehty, s těma přerostlejma se ta niť doluje líp než s ostříhanejma.“ Zjistit, že při tom všem rozčilování člověk zapomněl na to, že vlastně každý ráno běhá dvacet minut na běžícím páse. Přemejšlet nad tím, že se dneska člověk na to pobíhání vysere. Prožít morální dilema. Potěšit se tím, že morálka zvítězila nad pohodlností, pustit si epizodu ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, která se svými dvaceti minutami délky je ideálním měřičem dvaceti minut na pobíhání. Pobíhat při epizodě S2E1 a závidět Tedovi, že se dal dohromady s Robin a politovat Maršla, že mu zdrhla Lily. Znovu se osprchovat ledovou vodou. Znovu se opičifukovat. Obléct se. Do těch lehce potrhanejch trenek a do ponožek s ďourou, protože to jsou poslední trenky a ponožky, který od posledního praní ve skříni zbyly. Posnídat. Poněkud nezvlhčené cereálie, protože těch posledních pár mililitrů mlíka, co v lednici zbylo, na řádné provlhčení cereálií nestačilo. Nastartovat káru. Hledat místo k zaparkování. Zaparkovat. Vrátit se do auta pro kabelu. Pustit se do práce. Odpovědět na maily zákazníků, jejichž počet je obchodním tajemstvím. Označit dvacet mailů jako spam. Vystavit faktury, jejichž počet je také obchodním tajemstvím. Zabalit balíčky, jejichž počet je… Jak jinak, obchodním tajemstvím. Říct si, že by bylo dobré pracovat na zpracování faktur dodavatelů. Zaseknout se u fejsbůku. Vysvětlovat ségře, která je mou společnicí v tom našem knižním byznysu, že do fejsbůku čumím pracovně, tedy její požadavek na zavedení toho balíku od Albi do skladu musí počkat. Olajkovat tu s prací nijak nesouvisející fotku od Roberta. Přečíst si na fejsbůku zprávu od ségry, která taky kouká do fejsbůku, a tím pádem vidí, že se věnuju lajkování s prací nijak nesouvisejících fotek, že by bylo dobré naskladnit ten balík od Albi. Naskladnit balík od Albi. Napsat recenzi na knihu MICHLiq na blog. Vysvětlit ségře, že tvorba originálního obsahu na můj blog a jeho prolinkování na eshop je podle všech příruček o internetovým marketingu, který jsem přečetl, „fakt užitečné.“ Kouknout do Google Analytics a zjistit, že počet přístupů na eshop přes blog je nula. Přemejšlet nad tím, zda má nějakej smysl číst příručky o internetovým marketingu. Jít na oběd. Zjistit, že v Bottě je plno. Jít do francouzský restaurace. Zjistit, že ve francouzský restauraci je plno. Jít do Mincovny. Dát si svíčkovou. Přihlásit se přes tablet na Foursquare a nahrát tam fotku novýho dětskýho koutku v Mincovně s ironickým komentářem, že „ten novy detsky koutek je hezkej, ale ten fakt, ze se v Mincovne kouri a ten smrad cigaret je tam fakt citit, ponekud snahu podniku byt baby friendly devalvuje.“ Konstatovat, že fakt, že zatímco v Bottě a v La Petit France je plno, zatímco v Mincovně není ani noha, asi o něčem hovoří. Vrátit se do práce. Dodělat konečně ty faktury. Vzpomenout si, že v poslední době je hlavní komp nějakej pomalej. Vymazat z hlavního kompu všechny ty zbytečný programy, co se tam za poslední rok nainstalovaly. Zjistit, že ten hlavní komp je pořád stejně pomalej. Znovu naistalovat Real Player, protože to video s kočičkama od Martiny nešlo přehrát. Od půl pátý co minutu čučet na hodiny. Od půl pátý do pěti prodat jedny omalovánky. Mudrovat nad tím, že vloni jsem ještě co se kšeftů v tom našem knižním byznysu týče, byl poměrně optimistickej, ale letos už začínám bejt skeptickej. Kouknout do Skliku a zjistit, že se na jednu zrealizovanou objednávku proklikala částka, která je obchodním tajemstvím, což ale nebrání tomu, abych zkonstatoval, že je příliš vysoká. Zjistit, že došel kredit ve Skliku. Chvíli přemejšlet, zda má smysl do Skliku dobíjet nějakej kredit. Dobít kredit do Skliku. Spočítat tržbu. Nostalgicky vzpomínat na to, že před pěti lety trvalo počítání tržby dvakrát déle. Mít radost, že je tržba rychle spočítaná, takže můžu vypadnout z práce cobydup. Najít auto na parkovišti. Nastartovat. Dojet domů. Přemejšlet o tom, že by bylo dobrý vyprat. Kouknout se do skříně a zjistit, že tam jsou ještě dvoje potrhaný trenky a troje ponožky s dírou. Na praní se vysrat. Dát si k večeři okoralej chleba a slíbit si, že zejtra už fakt dojdu do krámu pro nějaký jídlo. Zjistit, že v lednici jsou jen dvě piva a přemejšlet nad tím, že bych si mohl dojít na pivo k Učíkům a ty píváky z lednice si ušetřit. Otevřít si pivo. Nechat si vnuknout myšlenku, že by mě mohlo napadnout, kolik jsem během dnešního průměrnýho dne udělal různých činností. Napsat blog o tom, kolik jsem během průměrnýho dne udělal činností. U toho vypít dvě piva z lednice a vyhulit deset cíček. Znovu přemejšlet o tom, že bych mohl zajít k Učíkům.

Připomenout si, že od dob doby kamenné se člověk, či spíše jeho genetická výbava, nijak extra nezměnila. Mozek tehdejšího člověka během jednoho průměrnýho dne vstal, našel nějaký plody či semena, picnul králíka, přiložil polínko do ohně, aby mu nechcípnul, namaloval obrázek mamuta na stěnu jeskyně, ošukal pračlověkyni a šel spát.

Sakra, jakto, že jsme vůbec schopni ten náš současnej průměrnej den přežít?