Několik triviálních myšlenek

Dneska jen takové střípky z posledních dní. To se mi totiž stává. Nějaká myšlenka mi hlavou proletí, zaujme, ale na to, aby se na základě toho pouhého prolétnutí, dalo napsat něco světoborného, ta myšlenka tak podnětná není.

Třeba. Zase jsem nedávno zabrousil na nějaký web zabývající se sexuologickým poradenstvím. Téma: předčasná ejakulace. Čili pán zastrčí, dvakrát hrkne, a je po zábavě. V současné době, kdy ta zábava je pro lidstvo podstatnější než akt plození, jde o problém obřích rozměrů, páni, kteří tímto problémem trpí, trpí začasté i sníženým sebevědomím, zejména proto, protože je to problém i pro jejich dámy, z nichž některé ten problém ve slabých chvilkách partnerských hádek používají pro ještě větší snížení pánovy sebeúcty. Sexuologové problém zkoumají, farmaceutické firmy vyrábějí znecitlivující gely a v diskusích na webech zabývajících se sexuologickým poradenstvím nezůstává na vinících té krutě zkrácené zábavy nit suchá, mnohé diskutující dámy by si o ně kolo neopřely. A přitom, z evolučního hlediska jde o ohromnou genetickou výhodu. Z evolučního hlediska jde přece o to, co nejlépe poslat dál své geny. A takový jedinec, který stihne své geny poslat dřív, než si samice všimne, že je vůbec oplodňována, musí být přece mimořádně zdatným jedincem. Vlastně jsou tito pánové na špičce evolučního vývoje. Teoreticky. Prakticky zřejmě evoluce s tím, že se z aktu plození stane zábava pro masy, nepočítala. Ale co víme… Třeba tito genetičtí kingové kvůli jejich nepopularitě u samiček a tím pádem s omezenou možností rozsévat časem vymizí a za pár generací začnou sexuologové řešit problém opožděné ejakulace a farmaceutické firmy budou vyrábět zcitlivující prostředky. Poněvadž a protože, samičky budou i tak nespokojeny, protože je budou kvůli tomu nekonečnému čekání na sémě bolet kyčle a bůhví co dalšího ještě.

Další triviální myšlenky: prováděli jsme v našem knihkupectví inventuru a malování. Myšlenka první: jak jsem bral do ruky ta kvanta knih, které bylo potřeba odpípnout čtečkou čárových kódů, tak jsem si u stovek z nich říkal: „Tohle bych si chtěl přečíst.“ Bože, na trhu je tolik skvělé literatury. To, že drtivou většinu z těch knih nikdy nepřečtu, mě vážně mrzí. Myšlenka druhá: Oproti minulé inventuře významně ubylo ukradených knih. Chvíli jsem přemýšlel, zda je to tím, že by lidé přišli k sobě a tak nějak všeobecně začali méně krást. Ale důvod bude asi jiný. Jak známo, máme tady stále ekonomickou krizi, a tak knihkupectvím projde znatelně méně zákazníků než dříve. Nemyslím si, že by procentuelně ubylo těch, kteří by si chtěli na náš úkor přilepšit, ale jak je méně návalů, tak je o to více času se zákazníkům věnovat. Zkrátka už asi nedochází tak často k situacím, kdy by veškerá obsluha obchodu byla zaměstnána v jednom rohu obchodu, zatímco ten druhý by nebyl pod dohledem. Předpokládám, že to, že je na ně upřeno více pozornosti, cítí i ti, kteří nepřicházejí do obchodu s čestnými úmysly, a tak si své nečestné úmysly rozmyslí. Zato ale, když už nedostatek dohledu vycítí, tak se nežinýrují. Usuzuji tak proto, protože se ztratilo několik „sad“ souvisejících titulů. Celá řada cyklomap, každá mapa po jednom kuse. Celá štangle komiksů. Čtyři knihy od Simony Monyové. Dá se tedy předpokládat, že nekradlo sto lidí, kradli tři, ale když už kradli, tak už kradli. Příležitost dělá zloděje. Důkazem toho jest i to, že drtivá většina ztracených knih byla zmiznuta z koše se zlevněnými knihami, který stojí bez dohledu před obchodem. Překvapuje mě, že to těm lidem za to stojí, krást poškrábané knihy za pajsku. A uvažujeme o tom, že ten koš s výprodejovými knihami před obchodem zrušíme. Ne snad proto, že by šlo o nějakou zásadní ztracenou částku. Ale proto, že nás to štve. Asi se tady v Česku nikdy nedopracujeme toho koloritu z německých či rakouských podloubí a chodníků, kde může být košů s levným zbožím bez dohledu třeba deset. Myšlenka třetí: v obchodě máme vymalováno a zatím jsme na stěny nepověsili všechnu tu keramiku a obrázky a další zboží, které se dá na zeď pověsit. A ty čisté zdi vypadají lépe. Obchod je hned světlejší, vzdušnější, elegantnější. Ale co naplat, kšeft je kšeft, takže ty stěny opět obvěsíme. Na druhou stranu, můžeme ty hřebíky do zdi, na kterých ty věci visí, zatlouci souměrněji, takže obchod snad bude i tak vypadat lépe než předtím.

Triviální myšlenka týkající se hokeje: vždycky jsem byl toho názoru, že na kvalitní sport v televizi se dá dívat, ať už má člověk komu fandit či nikoliv. Ale tohle finále Kometa – Zlín mě vlastně moc nezajímá. Ano, telku mám puštěnou coby kulisu, ale vlastně na ni nekoukám. Ani jeden z těchto týmů ve mně nevzbuzuje ani trochu fanouškovského zaujetí. Ale na Moravě si to finále jistě užívají, tak jim to neberme, i když já bych preferoval, aby televize vysílala spíše finále KHL, tam bych věděl, komu fandit.

Triviální myšlenka z cesty s mými dvěma synovci do Hradce do kina: konečně jsem pochopil, proč mě tehdy, když mi bylo asi deset, vyhodil tatínek v Polsku z auta a nechal mě tam půl hodiny vychladnout ve škarpě, než se pro mě vrátil. Měl jsem chuť udělat to samé, a to kluci zdaleka tak nezlobili, jak jsem tehdy zlobil já. Druhá triviální myšlenka z cesty: animák Rio 2 vykrádá kde co, od Madagaskaru až po Avatara. Trochu jsem se nudil, ale dětem se to líbilo, a to je hlavní. A myšlenka číslo tři: přemýšlel jsem o tom, zda by děcka byla z toho mekáče tak poprděná, kdyby jeden takový byl u nás ve městě na hlavní třídě a děcka by kolem něj denně chodila. Takhle, když se kolem mekáče jde jednou za měsíc, je to pro ně svátek, a tak bych se té poprděnosti nedivil. Ale obávám se, že kdyby byl mekáč u nás na hlavní ulici, že by tam kluci utráceli kapesné den co den, svátek nesvátek.

Toť tedy hrst triviálních myšlenek. Mám i vážnou myšlenku, že bych mohl pokračovat v psaní novely Trutnov, ale přes všechny triviální myšlenky je trochu upozaděna. Budu si ji muset nějak ztrivializovat.