DanKruml.cz

Knihkupcova grafománie II

Kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno

Dnes slušně opivněn, hurá, můžu se pustit do blogování, protože je mi aktuálně úplně buřt, že si z tý mý tajný skrýše vytáhnu cígo a zhřeším.

Tyhlety potáhnutí, po nějaký době, kdy jsem necigároval, jsou takový divný. Vůbec mi to nechutná, ale o to labužničtěji si to vychutnávám. Nevím, co to z hlediska psychologie znamená a je mi to jedno.

Od tý doby, kdy jsem kvůli tomu Pavlovovýmu reflexu zjistil, že k psaní blogu potřebuju kouřit, přestal dočasně blogovat, se stalo pár věcí. Pohostil jsem v garsonce mandlemi a křupkami faráře, kterej na ten náš mejdan přinesl pivo značky Nachmelená opice a byl to dobrej mejdan. Pivo značky Nachmelená opice bylo skvělý, zejména IPA této značky byla vynikající. Farář, ještě předtím, než se stal farářem, býval depešákem, takže jsme mohli společně probrat, co znamenalo být depešákem v devadesátých letech na Moravě (farář) a v Krkonoších (já), přičemž jsem musel uznat, že na Moravě to asi bylo těžší, protože tam bylo víc skinheadů. Takže farář byl v situacích, kdy byl v ohrožení, že mu skinheadi dají na budku, častěji, na druhou stranu ale díky tomu, že už tehdy měl sklony k tomu farářství, dařilo se mu kritické situace se skinheady řešit promluvami do duší skinheadů úspěšněji než mně, takže od nich na budku nedostal, zato já ano.

Pak tedy přišel víkend, kdy jsem se potácel v jakési depresi, takže jsem vyjma nákupu v Kaufu nevytáhl paty z domu. Byl jsem překvapen, že takový triviální obchodní artikl, jako jsou tkaničky do bot (kterážto tkanička se mi v sobotu přetrhla), není v dostání ani v Kaufu, ani v Kiku, ani v tom obchodě s levným zbožím u Kaufu. Ts, ts. Spoďáry a ponožky tam maj a tkaničky ne?

Zbytek soboty jsem strávil vařením vepřa knedla zela podle Vaňka, to vepřo knedlo zelo bylo snad nejlepším knedlem zelem vepřem, který jsem kdy jedl, maminka i babička prominou, na Vaňka a na důsledné dodržování jeho receptu nemají. Fakt se mi to povedlo. Zelí bylo lahodné (ač jsem se tedy sám podivil tomu, že dle Vaňka do něj patří tolik cukru, co nezkonzumuju za celej tejden), masiko bylo šťavnaté, a ten sosík… Mňam, mňam. To dlouhé vaření a pečení, kterým jsem strávil pět hodin, rozhodně stálo za to.

Z té víkendové depky jsem se jakž takž dostal ve středu, kdy jsem si řekl, že musím udělat něco se svou kondicí a rozhodl jsem se, že si koupím nové běžky. Vlastním běžky dvoumetrové, a to, že mě v posledních letech běžkování moc nebavilo, jsem přičítal té jejich délce. Jakmile jsem s nimi vystoupil ze stopy a zkoušel skejtovat, tak se mi dřív nebo později zadařilo zamotat si hůlky do těch dlouhých lyží a následně hodit držku. Myslel jsem si, že problém bude vyřešen, jakmile si pořídím kratší lyže specializované na bruslení a pak to půjde samo. Hovno, přátelé. Dneska jsem s novými kratšími lyžemi nastoupil na okruh, s velikým nadšením, a… Po dvaceti metrech na trati… Hodil držku. Ale už jsem zjistil proč. Mám krátký hůlky! Takže zejtra si ještě koupím adekvátní hůlky a půjde to samo. Tedy aspoň to si myslím. Ale myslím, že i s adekvátními hůlkami… Hodím držku. Ale nepředbíhejme. To zjistím až zítra.

Jak jsem měl ten mejdan s tím farářem, tak mě to připomnělo, že bych po nějaké době mohl nahlédnout do Bible a nalezl jsem tam: Matouš 7:8. „Neboť každý, kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno“. Tak jsem se pomodlil, a sdělil Bohu, že hledám poctivou křesťanku, mohla by být i trošku rošťanda, ale rozhodně poctivá, a On mi dnes na běžkařské trati nadělil do cesty rošťandu, která ovšem poctivě ctí nekřesťanského milence. Jako jó, nikdo není dokonalej, ale On by měl bejt, ne? Takže to beru tak, že snaha byla, ale propříště bych tedy preferoval snad i méně poctivou rošťandu, u které bych mohl tlouci. Takže ještě jednou, plís.