DanKruml.cz

Knihkupcova grafománie II

Třináct, patnáct, osmnáct

Dal jsem třináctku, po ní patnáctku, a nakonec osmmnáctku. Ta první byla lahodná, barvy bronzové, takovej mix cikánky s indiánkou, konzistence jemné. Ta druhá znatelně dospělejší, trochu nepoddajná a vzpouzející se. Ta třetí vysloveně drsná a zároveň omamná.

Jo, tohle by asi byl dobrej začátek pedofilního porna, ale příznivce pedofilního porna musím zklamat, ač to hrdlo, do kterého ty ožralý děvky padaly, bylo hluboké, a chuti těch tekutin hořkosladké, o hříšných jménech nemluvě, jde o porno pivní. Polotmavej Démon z Vysokýho Chlumce třináctka, Rychtář speciál patnáctka a jihlavský Grand osmnáctka sice orgasmus svého druhu způsobily(i?), ale za hranu zákona mě nedostaly(nebo i?, fakt nevím, jak to skloňovat, když jde o subjekty neživotné rodu středního, ale nejen že jsem si k nim za tu krátkou dobu vytvořil vztah jako k něčemu živému, ale navíc jim nelze upřít, že v jejich útrobách se pohybují živé kvasnice), ledaže bych pod vlivem jejich vysokooktanového obsahu alkoholu a díky mírnému erotickému vzrušení, které mi vyvolala ta asociace s těmi …náctkami sedl do auta a jal se poddat dobrodružné jízdě za nějakým lůnem. Což by byl bláznivej nápad, protože neeviduju žádnou přítelkyni s výhodami, která by se vyskytovala v možném okruhu limitovaném obsahem nádrže mýho auta (upřímně řečeno, ani v okruhu několikrát dotankované nádrže mého auta) a taktéž je mi známo, že vlivem hospodářské krize došlo k úpadku maloměstskýho erotickýho byznysu, takže se domnívám, že všechny okolní bordely již zkrachovaly. A zřejmě i priváty zkrachovaly, poněvadž když jsem v jedné nedávné vzácné chvilce, kdy jsem pro změnu koketoval s několika dvanáctkami, které uvolnily mé zábrany až tak, že jsem po asi půlhodinovou dobu toho mého uvolnění gůgloval slovní spojení typu „privát vrchlabí“ a „escort vrchlabí“, tak mi vyskakovaly jenom stránky penziónů a autobazarů.

Dneska jsem přemejšlel o tom, že je docela dobrej přístup k životu, když jeden tak nějak nic neočekává. Od našich hokejistů jsem nic neočekával, takže jsem to jejich vyřazení z Olympiády bral naprosto v klidu, žádný emoce, žádná depka, pohoda. Škoda, že mám problém tenhle přístup aplikovat globálně, takže sám od sebe očekávám výkony superhrdinů, ovšem z každýho mýho pokusu batmanovat nějakou dobře mířenou pavučinu a zhoupnout se vysoko nad mrakodrapy, je výstřik chabýho vlákna do výše kolen, který neudrží ani tu mouchu.

A taky jsem přemejšlel o tom, jak i ty pavučiny, o kterejch jsem myslel, že jsou pevnými lany, jsou nitkami, který nevydrží ani den. Po několika letech jsem odzipoval zálohu mýho letitýho blogu, o němž jsem měl celá ta léta vysoké mínění, ano, ačkoliv jsem ty písánky nepovažoval za vysokou literaturu, přesto jsem se domníval, že jde o písánky když ne nějak extra hodnotné, tak aspoň zábavné. Nicméně Batmanovi lano ruplo a seznal, že s tím odstupem jde o změť sraček, z kterejch se jen těžko vybírají nějaké vzácné pavučinky, které si zaslouží odzipovat a publikovat. Naštěstí aspoň zůstal pocit, že ačkoliv s odstupem jeví se autorovi jeho dílo ambivalentním, tak i tak si vzpomíná, jak se tehdy při jeho tvorbě královsky bavil, a byť s tím odstupem je ta zábava dost dětinská, byla skutečná. A asi se to i líbilo. Lidi to tehdy četli. Takže Werichovo: „To je tak blbý, to se bude líbit“ je potvrzeno.

Tehdy mi na tom, že se to bude líbit, asi i záleželo. Důkazem toho, že jsem se snad té dětinskosti aspoň trochu zbavil, je to, že nyní, když jsem si řekl, že ten blog oživím, mi na tom, jestli se to líbí, nezáleží. Aspoň si to tedy myslím. Ale chtěl bych se zas královsky bavit.

Tak proto ty nejapné asociace s těma patnáctkama a výrazy typu „pedofilní porno“.

A taky proto, protože fůra pedofilů gůgluje. Takže si to snad někdo i přečte.